Buďme k sobě upřímní... Jinak to fungovat nebude! Sice jsem osobní trenérka a bloguju o fitness a jednou výhledově možná uvažuju o soutěži a Superhrdina si sem tam střihne nějakou tu přehlídku nebo focení, ale to nic nemění na tom, že si v pátek večer rádi zajdeme do kina, nebo na večeři, když je k tomu příležitost. Včera příležitost byla, protože jsem přeci měla svátek!
Řeknu vám, jak to bývá obvykle, když jdeme na večeři: Vezmu jídelní lítek, prozkoumám ho a vyberu si něco zdravého, zeleninu, steak, občas zahřešíme zmrzlinou, ale něco jako cheat meal, nebo dokonce cheat day, to nedělám a cítím se dobře. Po tom všem, čím jsem si prošla vím, že všechno co potřebuju je být spokojená, cvičit si, jíst zdravé jídlo plné vitaminů a barev, hodně pít a budu OK. No, včera do mě všichni hučeli, že bych si taky měla občas nějak vyrazit z kopýtka a dát si pořádný "cheat".
Dneska tady sedím a říkám si, proč jsem tak hloupá a poslouchám to, když sama moc dobře vím, co pro mě funguje nejlépe!
Nicméně jsem se včera oblékla, zarezervovala stůl ve Fish & Chips v Dlouhé a mohli jsme vyrazit. Do rukou se mi dostal lístek. Sebevědomě jsem nadiktovala číšníkovi naši objednávku, která zahrnovala kalamáry jako předkrm (ahoj, přepálené tuky), které následoval hot dog. Ano, přesně tak.
Nechutnalo to zle. Nepřineslo mi to žádný zvláštní pocit uspokojení ve stylu "Jo, tohle mi vážně chybělo." Byla jsem spokojená že je pátek večer, že jsme se Superhrdinou po náročném týdnu spolu a užíváme si hezký večer.
Co mi to ale přineslo byly křeče do žaludku ještě ten večer. Takže jsem seděla v sedačce, zabalená do deky, urkávala mátový čaj a říkala si, jestli mi to stálo za to!
Dát si kuře tandoori, tak jsem mnohem spokojenější. A co z toho plyne? POUČENÍ! Možná jsou lidé, pro které funguje držet extrémní diety a pak jednou za čas jít a dát si ten svůj cheat. Já mezi ně nepatřím. Mě dělá radost vařit zdravá jídla, mám radost, když si zajdu na jídlo ven a když to má být pro mě ideální volba, tak to bude Delmart, protože mi tam prostě chutná nejvíc a tolik zeleniny vám nikde, ale opravdu nikde nedají.
Naštěstí je na mě vesmír docela hodný, takže ta bolest do rána pominula. Bylo to jen takové malé připomenutí. Já mohla ráno v klidu vstát, začít ho proteinovými lívanečky s lesním ovocem, v práci si střihnout dvě studiovky, ve dvanáct zahnat hlad salátkem. A už je mi zase líp.
Moji milí, buďte na svoje tělo hodní, máte jen jedno!
xx A.
Žádné komentáře:
Okomentovat